2.kapitola*1.část-Jedna z mnoha

1. listopadu 2008 v 21:30 | Helén |  Jedna z mnoha
Ahojky všichni potteromaniaci,

OMLUVA:Na začátek se vám všem chci moc omluvit, protože jsem dlouho nic nepsala. Moc se omlouvám a chápu jestli budete všichni naštvaní, protože moc dobře vím, že je strašný když čtete povídku a autor další kapitolu napíše až tak za 100 let ( u mě 3-4 měsíce ). Já vždycky obsah povídky stačim zapomenout takže ji vždycky čtu znovu... Promiňte lidičky
PODĚKOVÁNÍ: Všem moc děkuju za víru a za komentáře které mi dávají chuť dál psát nechci aby to vyznělo, že nepíšu ráda. Já píšu moc ráda, ale komntíky mi dodávají morální podporu ...
STÍŽNOST: Musím si stěžovat jinak to nejde prostě ne ... Blog.cz mě hodně hodně hodně naštval, protože tohle už jsem jednou psala stejně jako tuhle kapču dala jsem na hned zveřejnit a nejen, že se to na blogu neobjevilo ono se to ani neuložilo. Pěnila jsem vzteky ale překonala jsem se a donutila, že to sem napíšu ješte jednou. Tímhle jsem byla vážně znechucená ....
OSTATNÍ:
+Chystám vlastnoručně vytvořené ilustrace k povídkám ... bojte se a hodně ...
+Chystám také změnu image tohoto blogu no jaksi taky by to mohlo byt pojmuto lehčeji než tohle krácející srde
+Chystám novou marysueovku ... bojte se ještě víc ...
+Další část chci napsat co nejdříve snad během zítřka ...

Jinak kapitola respektive část se mi moc nelíbí ale vše mám rovrženo a promyšleno už jsem vymyslela jak to skončí ale nepovim ... pst
Věnování : pro MarryT Liu Annie Teresii Darhinlinku Quistynku(k tomu komentáři -to vůbec neva na mě fakt nemáš)

A kdyby jste si tohle vážne přečetli tak díky vaše ------- Helén



Ráno jsem vstala, oblékla se do nudné školní uniformy a zalezla do koupelny. Podívala jsem se na hodinky a zjistila, že je teprve 6,00 tak jsem se rozhodla ,že si vezmu tašku a půjdu na snídani, avšak došlo mi ,že je zbytečné tahat učebnice ,když ještě nemám rozvrh. Přešla jsem k Ashleyině posteli avšak místo hnědých hustých vlasů byl vidět jen jasně bílý lístek na pečlivě ustlané posteli, dozvěděla jsem se, že si šla pro něco do knihovny, což bylo na první pohled zvláštní , když vezmu v potaz, že je první den školy ale dál jsem se tím nezaobírala. Vzpomněla jsem si na něco úžasnějšího. Chodím se Siriusem Blackem. Musela jsem se usmát.
Když jsem přišla do velké síně uvítaly mě hněvivé pohledy většiny dívčího obsazenstva. Normálně bych se zahrabala 100 metrá pod zem , ale konec konců chodím se Siriusem Blackem. Á Sirius a už si to pádím k nebelvírskému stolu kde vidím, mimochodem mé lásky i Ash ,která se vesele baví s Remem.
"Jo tak do knihovny?" zasyčím jí do ucha a posadím se k Siriovi. Ash mi poznámku oplaltí rozjařeným úšklebem.

"Jak ses vyspala zlato?" zeptal se Sirius medovým hlasem.
" Skvěle, co máš dnes za hodiny?" zeptala jsem se a dál jsem se zájmem hleděla na celou velkou síň. Pohled ,který patřil Meridith z mrzimorského stolu nevyvolával zrovna pocity lásky, něhy a bezpečí.
"Dnes mám studium mudlů ,bylinkářství a runy." odvětil nevšímavě zatímco se natahoval pro jablko, které mu sebral prvňáček. Stačilo si stoupnout a zakřičet - za chvilku měl ono jablko v ruce.
"To je škoda. Dneska se asi na hodinách neuvidíme … " řekla jsem zklamaně jelikož jsem si představovala romantickou večeři při svíčkách a vyznání lásky.
"Jo to je fakt škoda." odvětil Sirius bez zájmu a já jsem se na něj se zděšeně pohlédla. Nicméně jsem debatu uzavřela tím, že musím do knihovny. Když jsem konečně dorazila do knihovny tak jsem spatřila pološílenou páťačku s čírem v barvě havraspárské modři a s melírem, který by se dal přirovnat k jahodové zmrzlině. Hned jsem si usmyslela, že s touhle se musím za každou cenu seznámit.
"Ahoj co čteš?" chopila jsem se první příležitosti, protože seděla v křesle nohy na druhým a soustředěně hleděla do knihy. Při četbě se jednou mračila a podruhé se jemně usmívala. Také jsem se musela v duchu usmát.
Nezaregistrovala mě.
"Ahoj můžu se zeptat co čteš?" zopakovala jsem otázku. Jindy bych tak troufalá nebyla, ale přeci chodím se Siriusem Blackem.
"Jé ahojky já jsem si tě asi nevšimla, viď? Moc se omlouvám, potřebuješ něco?"
"Já jsem se tě chtěla jenom zeptat co čteš." odpověděla jsem v klidu.
"Ahoj, no tohle je kniha, kterou jsem našla v mudlovském knihkupectví, mamka tam pracuje."
"Aha a o čem to je?" zeptala jsem se a nenápadně jsem si přisedla do vedlejšího křesla.
"No, ale to je docela dlouhý nechceš si to půjčit?"
"Jo jasně, strašně ráda!" nadšeně jsem souhlasila ale netěšilo mě, že mam mudlovský román, ale že jsem získala novou kamarádku. Sice je poněkud výstřední, ale komu by to vadilo. Mně tedy rozhodně ne.

Již se stmívalo. Bradavické pozemky se nyní odrážely od záře zapadajícího slunce.Většina studentů mířila do hradu, avšak dvě dívky se nenápadně vypařily. Filch byl zaměstnán tím, že kontroloval jestli u sebe druháci nemají bomby hnojůvky, protože na škole jich bylo vidět čím dál více. Všichni také věděli kdo za to může.
Ashley se rozběhla vstříc zářícímu jezeru. Přestože bylo teprve září stromy už se zabarvovaly do různých odstínů hnědé,červené až po oranžovou. Ash nejvíce uchvátil akát který se majestátně tyčil nedaleko břehu, kde v pátém ročníku proběhla potyčka mezi poberty, Severusem Snapem a Lili Švandovou. Čirou náhodou jsem se u této roztržky ocitla a nikdy na ni nezapomenu. Ano, Sirius s Potterem Snapea často skoto až šikanovali, ale nikdy před velkým publikem jak bylo zde. Asi zřejmě neodolali. Hlavně Potter, nechápu jak to mohla Lili tak dlouho vydžet a nezabít ho.
Ashley už dřepěla na ztvrdlé zemi pod milovaným akátem. Tvář nastavila ke slunci, kterého bylo prozatím ještě polovina. Nechápala jsem proč to Ash dělá. Vždy byla krásně snědá. Hnědé husté vlasy ji spadaly na ramena kde stvořily malé lokýnky. Ani na oči si nemohla stěžovat. Měly barvu jantaru.
Sedla jsem si za kamarádkou a nechtěla rušit tuto chvíli rozverným tlacháním

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama