...Spolu...

4. března 2008 v 17:50 | Darhin |  *Jednorázovky*
Takže vyjímečně bych chtěla tuto jednorázovku někomu věnovat ...tato jednorázovka je totiž napsaná na PŘÁNÍ! Přál si jí napsat Alex:D že ho neznáte? No to máte smůlu :P já jo...:D No..takže hlavní hrdinka se menuje Lucy a hlavní hrdina Alex:D Shoda jmen???:D No radši se k tomu nebudu dál vyjadřovat, ještě bych na sebe práskla bůh ví co...takže přeji pěkné počteníčko, jestli se vám to tedy povede....sbohem :D
Vaše Darhinka, která má podle všeho málo práce:D

Sedím v autobuse a jedu domů ze školy. Na tom samozřejmě není nic divného až na to, že já, věčně usměvaá dívka sedím tiše a zarputile se dívám z okna. Lidé is za mnou dnes nesedají, asi si nechtějí kazit náladu pohledem na mě. Z mého přemýšlení mě ale vytrhne hlas:
"Můžu si přisednout?" Překvapeně se podívám na původce této otázky a k překvapení sebe samé přikývku. Ten kluk se na mě usměje a já se málem utopím v jeho překrásně oříškových očí. S námahou od něj odtrhnu pohled a znovu se zadívám z okna.
"Špatnej den, co?" vytrhne mě opět z přemýšlení
"No docela jo..." řeknu a něco mě přinutí se usmát. Začneme si povídat úplně o všem a začínám zjišťovat, že toho máme hodně společného...
Dalších pár dní jsme se v autobuse "scházeli" a pak mě napadlo vzít si od něj číslo na mobil. Dal mi ho a přidal k němu úsměv. Kde kdo by si mohl myslet, že spolu chodíme..jenže my jsme se od té doby stali nejlepšími přáteli. Spolužáci si na naší dvojku tak zvykli, že si už přestali prozpěvovat: "ženich, nevěsta, spadli do těsta,..."
Ale čím déle jsem ho znala, tak tím více jsem ho začínala mít ráda. Začala jsem dokonce pocitovat lásku k němu. Dlouho jsem si to nechtěla přiznat a snažila jsem se přesvědčit se o opaku. Ale pak, když začal nabalovat jednu holku jsem to prostě už nevydržela a začala si vylívat zlost:
"Jasně..tady je lidi jasnej pčíklad sukničkáře!" prskla jsem, ukázala na něj a Alex zůstal zírat s otevřenou pusou
"Co blbneš Luc?" zeptal se udiveně
"Ale no tak Alexi, přece by ses mnou nezabýval, když vedle tebe stojí ta..."
"Co? No řekni to!"
"Kašlu na tebe! Klidně se s tima holkama zahazuj, když tě to baví!"
"Jo baví! A víš, ty co?...-"
"JO! Nazdar!" řekla jsem uraženě a chystala se odejít. Chytl mě však za ruku
"No tak Luc..neblbni!" řekl smířlivě. Já jsem však neposlechla, vytrhla se mu a zamířila pryč z budovy, ve které jsme se právě pohádali. Zamířila jsem rovnou ke skále. Bylo to moje místečko, kam jsem zmizela vždy, když mi nebylo zrovna nejlíp. Když jsem potkala Alexe, řekla jsem mu o něm a chodili jsme sem společně. Ted tu však Alex není, ted tu je jen skála a já. Musím na něj zapomenout a jediná cesta, jak toho dosáhnout je cesta dolů...!
Jdu až k okraji skály a přemýšlím, jestli to bude bolet, až skočím. Jediné, co je pod skálou vidět je tma a mlha. Kdo ví, co tam je...V duchu napočítám do sta a odhodlávám se skočit. Nějak se ale nemůžu odhodlat- jsem prostě srab. Až ted mě napadlo napsat mu třeba dopis. Odešla jsem od okraje skály, usadila se do trávy a ze školní tašky vylovila tužku a papír. Napsala jsem pár slov, které by měly Alexovi uhruba popsat můj vztah k němu. Položila jsem dopis a tužkua opět jsem se přiblížila k okraji skály. "Musím skočit! Jiná cesta neni!" řekla jsem si v duchu. Znovu jsem začala počítat, tentokrát jen do tří. Nádech, výdech a pak...skok. Právě jsem skočila dolů, ale neřičím jako ty hysterky ve filmech...jenom padám. Skoro, jako bych si to užívala. Nemyslím, na nic, jen padám. Ale asi tak metr nad zemí se stejně neubráním jedné myšlence. Na něj. Před očima se mi zobrazí jeho obra- jeho oříškové oči, stejně oříškové vlasy, jeho zářivý úsměv, který vykouzlí jeho rty, které nikdy nepolíbím, jeho hlas,...a pak- TMA.
OoOoALEX(1. os.)oOoO
Po tom, co Luc odešla zavládlo trapné ticho. Oči všech přítomných se zadívaly na mě. Chtěl jsem vyběhnout za ní a nějak ji zadržet, ale když jsem vyběhl ven, už jsem jí nenašel. Zmizela, neznámo kam. Do místnosti, z které jsem právě odešel se mi ale vracet nechtělo a tak jsem zamířil domů. Šel jsem jako tělo bez duše, ta hádka mě fakt vzala. Dokonce jsem i ignoroval starostlivou matku, která se mě ptala, jestli mi náhodou něco není. Došel jsem do mého pokoje a zdrceně klesnul na točící židli. Jaksi jsem to ale neodhadl a židle mi "ujela".
"Doprdele!" zaklel jsem a z kuchyně se starostlivě ozvalo:
"Alexi? Nestalo se ti nic?"
"Ne mami, všechno je ok..." řekl jsem a začal se zvedat ze země. Tentokrát jsem si lehnul na postel. Chvíli jsem tam ležel, ale pak mi došlo, že by nebylo zrovna na škodu jít si provětrat hlavu. Vyšel jsem z domu a napadlo mě jediné místo, kam bych mohl jít-skála. Došel jsem tam a sedl si do trávy. Dnes mě ale toto místo neuklidňovalo. Dnes jako kdyby skrývalo nějaké tajemství. V tom jsem si všiml v trávě něčeho bílého. Podrobněji jsem se na to zadíval a po chvíli jsem poznal, že je to obálka. Zvědavě jsem pro ni natáhl ruku a má zvědavost se ještě zvětšila, když jsem na ní uviděl nápis: PRO ALEXE. Nedočkavě jsem ji roztrhl a začal číst: Milý Alexi. Chovám se k tobě sice jen jako kamarádka, ale ve skutečnosti k tobě cítím i něco víc. Promin mi tu hádku, neím, co to do mě vjelo. Okolní situace mě ale donutila udělat to, co už asi stejně tušíš-skočit. Nezlob se na mě...prosím tě ale jen o jedno-nazapomen n mě!
S láskou Lucy
Ani jsem si nevšiml, že se mi začaly koulet z obličeje slty. Bylo mi to ale jedno. Jak praví jedno staré přísloví: Vážíme si až toho, co už nemáme. "Vždyť já jí taky miloval! Tak proč skočila??? Proč mi to udělala?" honilo se mi hlavou. Jediné, co mě napadlo bylo také skočit. Došel jsem až k okraji skály, ale pak mě něco napadlo. Zamřil jsem zpět k nejbližšímu stromu a tam klíčem vyryl:
Kapka vody spadla na zem,
kapka vody spadla rázem.
Bez tebe už nejsem nic,
já miluju tě stále víc!
Vlasy z deště mokré mám,
na kraj skály cestu znám.
Bez tebe už nejde žít,
běžím, běžím, stále víc.
Moje srdce touží stále,
skočit musí....ty to víš...!
Temntota mě pohltí do sebe
a srdce mé už nebije...ani pro tebe!
Veřím ale! Víru mám,
že potkám tě v nebi a půjdeme dál...
...SPOLU...
Když jsem to dopsal, došel jsem opět k okraji skály a pak bez rozmyslu skočil. Nekřičel jsem, jen padal...a myslel na ni. Na tu, pro kterou to všechno dělám...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 KOkeš KOkeš | 4. března 2008 v 18:00 | Reagovat

no celekm dooooooooooooooost dobrý!!!!!!!!!

2 Jasane Jasane | E-mail | Web | 4. března 2008 v 18:00 | Reagovat

Wow...ségra ty si se vyznamenala! Moooooc pěkný! Fakt jako:) Si prostě šikulka:)

3 Hope Hope | 5. března 2008 v 14:16 | Reagovat

to je dost kruté ale jinak je to super

4 Danča Danča | Web | 5. března 2008 v 15:43 | Reagovat

Jůůů pekny a bude i pokracko?:D neni to moc happy end!:D

5 Danča Danča | Web | 5. března 2008 v 15:46 | Reagovat

Jo a je to podle pravdy s tou lucy a Alexem?:D

6 Darhin Darhin | 5. března 2008 v 16:53 | Reagovat

POKRÁČKO???? A o čem by jako mělo být? O jejich posmrtném životě????:D A podle pravdy to moc nebude :D:D:D

7 Peggy Peggy | Web | 5. března 2008 v 17:34 | Reagovat

Teda, tímhle jsi mě fakt dostala, hrozně moc se mi to líbilo, je to prostě jednim slovem úžasný!!! Při tom tragickým konci jsem si dokonce vzpomněla na Romea a Julii :D No prostě se ti to vážně moooc povedlo, chválim, a to hoooodně!!! =)

8 Helén Helén | 5. března 2008 v 17:37 | Reagovat

Ale notak vzdyt to by bylo hezky ze by se setkali treba v nebi nebo v posmrtnym zivote O:-) .... nic si z toho nedelej me jenom malinko hrabe ...

9 Darhin Darhin | 5. března 2008 v 18:54 | Reagovat

MALINKO???:D:D:D:DPo dnešku???:D:D:DTy seš teda upír:D:D:D

10 Danča Danča | 6. března 2008 v 10:41 | Reagovat

:DDDDD cau lucko hele ja sem ted ve skole tak te du pozdravit pac si asi uz nepokecame..pac tereza nejak rozbila net a nejak se to musi spravit  a do hor do urcite nebude takze : ahoj a uzi si hnevotin:o)))

11 Tamča Tamča | Web | 6. března 2008 v 16:06 | Reagovat

Tak teda ty jsi mě dostala! Takovou jednorázovku jsem ještě nečetla! A to jsem jich četla hooooodně mooooc!!!!!

Jsi šikovná! A moc!

Pls psala jsi, že jsi tuhle jednorázovku psala na přání!! Nemohla bys napsat nějakou o holce, která se zamilovala do kluka? Ale s dobrým koncem myslím! Určitě se ti povede! Já ti věřím, máš na to vkus!

A nechtěla by ses živit jako spisovatelka?

12 Darhin Darhin | 6. března 2008 v 17:03 | Reagovat

Chtěla:D Ale znám i lepší povídkářky..a klidně bych tu jednorazovku napsala, až na to, že bys mi musela trošinku přiblížit děj, víš? Takovýhle je trošku víc:D

13 Tamča Tamča | Web | 7. března 2008 v 15:54 | Reagovat

Tak jo.

Třeba o nějaký holce, která se zamiluje do nějakýho kluka, ale ten kluk už jednu holku má. S tou se ta holka kamarádí a nemá to srdce, aby jí toho kluka vzala. Ale zároveň chce toho kluka. Tak ňák bych si to představovala! A s dobrám koncem. Tak to pls zkuš!

Máš na to!

Jo, a na mým blogu je bleskovka, tak se přihlaš!

14 Elizabeth Greenová Elizabeth Greenová | Web | 8. března 2008 v 19:59 | Reagovat

pěkné...jako jednorázovka se mě to líbilo x))

15 Darhin Darhin | 9. března 2008 v 16:54 | Reagovat

Ty mi asi nedáváš moc na vybranou, co?:D No dobře...pokusim se něco v tom smyslu sepsat, ale nic neslibuju:DJo a s tim dobrym koncem...mě se dobry konce nedaří psát:D se dyžtak ještě domluvíme...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama