8. kapitola- Srabi a blbečci(Jasane)

25. ledna 2008 v 16:18 | Darhin & Jasane |  $Ulítlá dvojčata!$
Zdáááááááááááááááááááááááááááááááááááár! Tak...sice jsem napřed zamýšlela, že sem dám tu kapitolu až v sobotu, abyychom vás napínaly, ale dvojčátko Jasanka si pospíšila a tak už je napsaná...vkládám ještě video, které měla Jas u toho čláku..já to jenom zkopčila (O:-)... tak se na to nezapomente kouknout, protože je fakticky bombasticky...
Vaše Ulítlá dvojčátka Jas a Lucy 8o)

8.Kapitolka- Srabi a blbečci!(Jasane)
"……HAVRASPÁR!" Zařval klobouk.
"Nééééééééééééééééééééééééé!!!!!!!!" Zařvala sestra. Byla jsem z toho v šoku opravdu ve velkém, protože je to moje DVOJČE tak by jsme měli být ve stejné koleji ne? Pane bože!!
Vstala ze stoličky a….omdlela! Okamžitě jsem za ní utíkala. Klekla jsem si k jejímu tělu(Ježiši to zní jak po nějakým přepadení:D), ale to už se k ní přihnala Poppy. Vyčarovala nosítka a nechala ji levitovat před sebou. Šla jsem s ní s Remusem za zasebou páč taky měl o Lucy strach. Došli jsme na ošetřovnu. No co vám to budu popisovat prostě všude bílo! No myslím, že kdybych se tady ráno probudila tak si budu připadat jak v nebi!
Poppy kolem Lucy začala běhat. Já s Reme jsme se posadily do pohodlných křeslý a čekaly jsme až co madam řekne.
"Takže jenom omdlela. Nevím proč. Ale teď byste měli už jít!" Rozkázala nám Poppy.
"Ne! Já se od sestry ani nehnu!" Zařvala jsem trošku.
"Ale ano musíte jít! Stejně se neprobudí dřív než ráno! A žádné námitky!" Dodala když viděla jak otevírám pusu.
"Dobrá no ale zítra přijdu hned ráno!" Řekla jsem a zmizela s Reme za dveřmi.
"Doufám, že to bude dobré." Ozval se Remus. Vycítila jsem z něj strach. Strach o Lucy.
Jemně jsem kývla. Mlčky jsme se dostali před obraz Buclaté dámy. Bože ta byla tlustá a celá v růžovééé!!!!! Áááááááááááááááááá! Pane bože pomoc! Tohle kdyby viděla sestra tak se zhroutí!!! Musela jsem se usmát. Bože ta baba ječííí!!! A jak!
"Hej! Reme co to jako je za babiznu???" Zařvala jsem a jé asi mě slyšela, protože přestala ječet.
"Co prosím? Takhle mě urážet!!! Za to vás mladá dámo nepustím!" Řekla pisklavým hláskem. Do pr…..háje!!!
"Ježíší snad se tolik nestalo!! Pane bože prostě nás pusťte a dělejte jakože nic!" Vybuchla jsem. Bylo toho na mě opravdu moc!
"Ne! Teď si pěkně vyslechneš zásady slušného chovaní když tě to rodiče nenaučily." Při slově rodiče mě zamrazilo.
"Jak by mohli když žádny nemam!" Vyštěkla jsem trpce. Remus poznal, že toho je na mě moc tak se zastal.
"Dámo prosím pusťte nás a přísahám, že tady Jas si od vás příště vyslechne kázání!" Záchrana!
"Dobře a heslo?" Zeptala se už mileji.
"Síla a láska." Há! Co má asi Zmijozel? Srabi a blbečci? Musela jsem se zasmát. To už jsme ale vešli dovnitř. Všechno bylo červené a sem tam zlatá. Na pravé straně byl velký krb. Před ním pohovka a za ní ebenové stolečky s křesly. Na druhé straně to bylo stejné až na to, že tam nebyl krb. Uprostřed byli schody. Jak jsem pochopila vedli do ložnic. Tam se mi vůbec nechtělo. Sedla jsem si proto do křesla a koukala jsem se do ohně. Strašně mě to uklidňovalo. Co budu dělat? Skoro celí den bez sestry. Kdyby aspoň chodila do Zmijozelu s kterým podle Siriuse zase budeme mít skoro všechny hodiny, ale né ten pošahanej starej klobouk ji musí poslat zrovna do Havraspáru!!! Kruci!!! Bože! Takhle nebudeme dělat bordel! A chodit po škole spolu a na hodiny! Když jsem tak vzpomínala tak mi ukápla slza a za ní další a další….a další. Neplakala jsem tak moc jen mi padali slzy. Nesnažila jsem je utírat, ale někdo ano. Sirius za mnou přišel cítila jsem to podle vůně. Asi mu Rem řekl, že jsem tu. Přisedl si ke mně a palce setřel slzy. Pak mě objal. Položila jsem si hlavu na jeho vypracovanou hruď a zavřela jsem oči. Bylo mi s ním tak dobře. Cítila jsem se v bezpečí. Pomalu jsem se propadala do říše snů.
Probudila jsem se brzy ráno na Siriově hrudi. Nemohla jsem si vzpomenout co se včera dělo, ale pak mi to docvaklo. Opatrně jsem vstala a potichu jsem prošla přes otvor. Namířila jsem si to na ošetřovnu. Mohlo být tak šest. Přišla jsem na ošetřovnu a proklouzla jsem k Luciině posteli. Jééé už byla vzhůru!
"Lucy!!!" Vykřikla jsem.
"Jas!! Co tu děláš???" Starala se Lucy nj starší sestra, ale jen o čtyři minuty a tři sekundy!!!!:D
"Včera mě Pomfrejka vyhodila tak jsem tady!!" Řekla jsem zvesela.
"Aha…Hele Jasi je mi strašně líto, že nejsem v Nebelvíru."
"No…mě taky, ale takhle to nenecháme! Však ten starej klobouk uvidí kdo jsou sestry Parkerovi!!!!" Řekla jsem a obě jsme se zasmáli.
"Dobře. Hele jdi pro Poppy, že už jsem se probudila a jestli můžu jít." Pobídla mě sestra.
"Rozkaz mami!" Řekla jsem ironicky. Lucy se jen zasmála. Zmizela jsem pro Popp. Heh škoda, že nevidíte jak vypadala. Měla na sobě béžovou košilku a vlasy měla stáhnuté síťkou. Prostě haluz!
"Dobře vypijte to a mazejte!" Sestra všechno poslušně vypila a šlo se!
"Hele mám návrh půjdem nejdřív na snídani a pak za Brumlou jo?" Ozvala se sestra.
"Jo jasně tak jdem!" Zavelela jsem a se smíchem jsme došli do síně. Moc lidí tam nebylo u Zmijozelu tam byl jen takoví pobledlý chlapec s příšerně mastnými vlasy. Sedli jsme si na kraj Nebelvírského stolu a pěkně jsme se napapali. Jak jsme dojedli tak jsme se zvedli a šli za Brumlou.
"A jééé! My neznáme heslo!" Ozvala se Lucy.
"Hm tak to je super!"
"Čokoláda."Ozval se za námi hlas. Obě jsme se otočily a viděli Brumbála.
"Eeee dobrý den pane profesore." Vzpamatovala se Lucy.
"Dobrý den slečny. Abych řekl pravdu tak jsem vás čekal pojďte dovnitř tam to vyřešíme." Řekla milým hlasem. Vyjeli jsme nahoru a uviděli pracovnu. První co mi beztak i sestře padlo do oka byl velký ebenový stůl. Po jedné straně byla knihovna. Ježíš ta byla velká! A na druhé krásný ohnivě červený fénix. Užasle jsem otevřela pusu.
"Hele ségra zavři tu pusu nejsi u zubaře!" Pošeptala mi se smíchem Lucy. Jen jsem po ní hodila jeden z pohledu "Hele buď zticha nebo uvidíš!" Jen omluvně pokrčila rameny a dál se věnovala Burmbálovi.
Ten vyčaroval dvě křesla a sám se posadil za stůl.
"Takže jestli předpokládám dobře, tak jste tu kvůli tomu zařazení." Řekl s klidem Brumbál.
"No ano. Pane profesore prosím já se do Nebelvíru dostanu jakkoli!!!" Řekla sestra. Pan profesor se jen usmál.
"Už jsem o tom mluvil s Moudrým kloboukem. Měla to být zkouška. A myslím, že si uspěla dobře. Teď pokud dovolíš. Tak ti znovu nasadím klobouk." Vstal a šel pro ten opelichanej klobouk. Nasadil ho Lucy na hlavu ten po chvíli konečně vykřikl jméno vytoužené koleje.
S pozdravem dobrého dne jsme se sjeli dolů z pracovny. Lucy mi skočila kolem krku.
"No tak Lucy uškrtíš mě!" Vydrala jsem ze sebe.
"Aha jé promiň když já jsem tak šťastná!!! Konečně v Nebíčku!!!" Nebíčku?
"Nebíčku?" Zeptala jsem a tázavě jsem se na Luc koukla.
"No…..tak prostě, že Nebelvír tak Nebíčko. Zmijozel zase Peklíčko ne?" Podala vysvětlení.
"Aha tak pojď do síně. Jdem si pro rozvrh." Došli jsme do síně a od Mcgonagallové jsme dostali rozvrhy. První hodinu měla být Astronomie-teorie. Strašně jsem se těšila, protože Astronomii miluju. Strašně ráda se koukám na hvězdy.
"……..Jas?" Vytrhl mě někdo z přemýšlení.
"Ano?" Otočila jsem se na dotyčného. Zjistila jsem, že je to Sirius.
"Ahoj Siri co se děje?"
"No ráno jak jsem se zbudil si byla pryč. Měl jsem o tebe strach."
"Aha no to je v pohodě tak pojď musím si jít pro učebnice a ani nevím s kým mám pokoj!" Řekla jsem vesele. A odebrala se do ložnic. Bylo to tam pěkné. Čtyři postele. Na jedné seděla ta zrzka z vlaku. Vedle už seděla sestra. Na mě zbyla postel u okna. A na poslední posteli seděla nějaká barbie. Měla dlouhé blonďaté vlasy a modré oči. Prostě bárbína! Ne jen kvůli vlasům proti blond nemám nic a už vůbec ne proti očím ale sama jsem tuhle kombinaci chvíli měla, ale protože to z ní ta namyšlenost úplně vyzařovala. A navíc na sobě měla růžové oblečení. Růžové nehty a stíny!!! Musela jsem se otočit abych nehodila šavli.
"Ty jsi Lily že?" Prolomila ticho Lucy.
"Ano a vy?"
"Já jsem Lucy a tady je moje dvojčátko Jasane." Odpověděla.
"A ty jsi?" Houkla na tu bárbínu.
"Alice Links." Řekla typicky namyšleným hlasem.
"No to mě netěší!" Řekla jsem trpce tak aby to slyšela jen Lucy a Lily. Ty se uchechtly. Vzali jsme si tašky a šli do Astronomické věže. Mezitím jsme se sestřičkou nezapomněli nechat spadnout pár brnění a vyčarovat sliz na stěnách. Aby mělo to individuum nějakou práci. Lily to všechno pozorovala s pohoršeným výrazem, ale nic neřekla. Protože pokaždé když jsme něco provedli jsme se na ni usmáli jak andělíčci.
Konečně jsme došli do věže.
This is alternative content.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 evelis evelis | E-mail | Web | 25. ledna 2008 v 18:15 | Reagovat

teda dobrý,ale mám jednu ohromnou výtku!neni další kapča!!!:(jako píšete úžasně tak mě nenapínejte!:D moc pěkný:D

PS:já mám poprvý za svůj život první koment:D

2 Paige Paige | Web | 25. ledna 2008 v 18:42 | Reagovat

smrk...fnuk...ja nejsem prvni....

Povídka je fakt dobrá, právě jsem ji celou přečetla a nevím, s čím mám v té chvále začít, už jen to zařazování bylo skvělý, prostě....tahle povídka se Vám fakt daří, jen tak dál

Ps: Přeju Vám mnoho komentářu, protože si je zasloužíte bezesporu a samozřejmě kupu nápadů, i když o ty nouzi asi nemáte:)

PPs: A nechcete spřátelit???

3 Paige Paige | Web | 25. ledna 2008 v 19:36 | Reagovat

díky:)

4 janik janik | 27. ledna 2008 v 19:30 | Reagovat

ahoj Paige spřátelíme rády (jak jinak) a díky za přání.

5 Kaitlin Kaitlin | Web | 29. ledna 2008 v 17:51 | Reagovat

Bezvadná kapitolka..moc a moc se povedla..hlavně jsem ráda, že sjou nakonec obě v nebelvíru

6 MarryT MarryT | Web | 2. února 2008 v 14:08 | Reagovat

Super fakt jsem se lekla že skončí v Havraspáru. super!

7 bláňa bláňa | E-mail | Web | 30. října 2008 v 21:53 | Reagovat

tak to je skvělí!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama