3. kapitola- Létající čmouhy(Lucy)

12. ledna 2008 v 18:16 | Lůca |  $Ulítlá dvojčata!$
Tak..strašně moc se vám omlouvám, že ´jsem tento týden moc nepsala, ale znáte to..je konec školního roku a tak jsem se chtít nechtíc(spíš to druhý ;o) musela učit..a jsem ráda, že jsem se k tomu dokopala, protože i když je to neuvěřitelné, tak jsem ještě zachránila pár jedniček...a hlavně tímto chci poděkovat hlavně Jas, protože byla tak hodná a počkala si na další díl UD! Takže Jas...ještě jednou...děkuji!

3. kapitola- Létající čmouhy(Lucy)
Šly jsme na ministerstvo, převlečené za babky. Došly jsme tam a zamířili k přepážce.
"Co si přejete?" zeptala se nás ta ženská u přepážky
"My bychom potřebovaly mluvit s ministrem" řekla jsem a usmála se na ni
"Dalo by se to uskoutečnit?" přidala se Jas
"Ale ovšem...musíte jen chvilku počkat. Má zrovna menší poradu." řekla a odešla mu to oznámit. My jsme si se sestrou plácly, protože už je jisté, že budeme mluvit s ministrem. Ale teĎ musíme udělat druhou část úkolu(jsou tři) a to, zatancovat tango.
Stouply jsme si doprostřed haly, pustily jsme húlkou hudbu(V Krásnohůlkách se smí kouzlit už od šestnácti let) a začaly jsme tancovat. Lidi se na nás překvapeně povdívali. Napřed si klepali na čelo a potom se začali smát, ukazovat na nás a něco si šuskat. Měly jsme skončit zrovna obtížnou figurou. Nám se ovšem povedla a ohlas byl opravdu obrovský! Všichno, co nás pozorovali začali tleskat a my se s Jas uklánět. Chvilku poté přišel ministr :
"Tak co potřebujete..., dámy?"
"No..víte...to je takový obtížnější problém.." začala Jas
"Poslouchám"
"No..my jsme si tady s...přítelkyní říkaly..." pokračovala jsem
"...když vám jde o tu soplupráci s mudli..." připojila se Jas
"...tak co kdyby se otevřela..."
"...nudistická pláž..." řekly jsme dohromady
"Ehm..no tedy..tohle nás vskutku nenapadlo..."
"A otevřete ji? Domníváme se, že by ohlas byl veliký, ba přímo ohromující!" řekla jsem
"No..nápad je to opravdu neobvyklý..nechám si to určitě projít hlavou..snad by se to dalo..."
"Děkujeme!" řekly jsme opět dohromady a odešly jsme. Cestou ven z ministerstva nás doprovázely opravdu rozdílné pohledy. Některé byly plné zájmu, jiné pobavení, další udivené, některé soucistné jiné zase plné opovrhování a byly tam dokonce některé i plné zloby a zášti. Ale koho by to zajímalo? Vždyť tyhle dvě staré babky stejně už nikdy neuvidí.
Proměnily jsme se spátky až před Děravým kotlem.
Jen jsme přišly do pokoje, šíleně jsme se rozesmály. Takovouhle scénku ministerstvo ještě určitě nezažilo....
Jen co jsme se trochu uklidnily, zaklepal někdo na dveře. Jen jsme se na sebe se ségrou udiveně podívaly, protože jsme nikoho neslyšely.
"Dále" řkela jsem a když jsme uviděly našeho návštěvníka, nemohly jsme uvěřit vlastním očím.
Ve dveřích stál..Brumbál!
"Dobrý den, pane řediteli.." řekla jsem a trochu drcla do sédry, kteá se na Brumbála dívala, jak vyoraná myš (pozn. aut.: promin Jas, ale to máš za to!).
"Dobry den, slečny."
"Proč jste za námy přišel, pane?" zeptala se ho Jas
"Kvůli vašemu strýci a tetě."
"Obavám se, že nerozumím." řekla jsem pro změnu já
"No..dnes ráno za mnou byli a ptali se mě, jestli nevím, kde jste." A co jste jim řekl?" zeptala jsem se s mírnými obavami v hlase
"Podle své národnosti jste už plnoleté, takže jsem jim neodpověděl."
"Děkujeme vám!" řekla Jas plna radosti
"Tak, to je vše...přeji vám, hezký zbytek prázdnin, a nashledanou 1. září!"
"Děkujeme a nashledanou" odpověděly jsme dohromady
Zdrceně jsme si sedly na postel. Tíživé ticho prolomila až Jas:
"Víš, co to znamená, pokud nás hledají?"
"Jo...že nás budou hledat do tý doby, než nás nenajdou."
"A pokud jim Brumbál neodpověděl..."
"Tak si budou myslet, že jsme v Bradkovicích."
"Bradavicích!"
"Tak v Bradavicích."
"A pokud si myslí, že jsme v Bradavicích..."
"Tak budou určitě na nádraží!"
"A nejen to...oni určitě budou i v Prasinkách."
"Ba dokonce, několikrát asi i budou přímo na hradě!"
"A to znamená..."
"Že máme problém!"
"A hodně velkej!"
"Co budeme dělat?"
"Klid..nemůžou nás poznat, když jsme přeměněné..nebo jo?"
"Doufám, že ne! Ale jestli nás poznají, stejn nemůžou nic dělat..jesme už plnoleté, ne?"
"Jasně, že jo! Sou nahraný! Kdyby si nás líp vychovaly, neutekly bychom!"
"JO! Můžou za to oni!"
Takhle jsme ještě na ně chvíli nadávaly, ale pak se začalo stmívat a mě napadl jeden z mých obzvlášt bláznivo-romantických nápadů:
"Hele...co kdybychom se prolítly? Je noc, nikdo nás neuvidí a na cestu nám budou svítit hvězdy!"
"Ty vado sestra?"
"Co? Blbej nápad? Tak nic no.."
"Naopak! To je výbornej nápad! Kam na ně chodíš?"
"Ehm...třeba sem?" řekla jsem a ukázala si na hlavu. Obě jsme vyprskly smíchy a šly si pro košťata.
Před Kotlem jsme na ně nasedly a vyletěly jsme směrem k Příčné ulici. Bylo tam jen málo kouzelníků a ti si nám moc nevšímali. Nejspíš proto, že většinka byla v podnapilém stavu.
Tak jsme si tam letěly a najednou kolem mě prolítla nějaká rozmazaná čmouha. Tak jsem se lekla, že jsem málem spadla z koštěte.
"Ty vado! Dávej bacha! Lítaj tady lidi!" stačila jsem ještě křiknout. Čmouha se zastavila a tentokrát jsme se sestřičkou málem spadly obě. Naproti nám na koštěti seděl...James
"Ježiš sorry...já ale žádný lidi nevidim."
"Ha, ha..to ti ale nedává právo skorovrážet do lidi."
"Jak jsem řekl, žádné lidi nevidím."
"Nech si ty kecy!"
"Nebo?"
"Nebo by se ti něco mohlo stát."
"Například?"
Už jsem se mu chystala odpovědět, ale zrovna kolem mě prolítla další čmouha a kolem ségry taky...takže jsme to měly zase schlupem, jinak bychom dnes už po několikáté spadly z koštěte(já po třetí a ségra po druhý).
"Tak vám jako fakticky děkujeme, že kvůli vám padáme z košťat, ale nechce se nám riskovat další pád a tak se radši od vás vzdálíme. Ahoj v Bradavicích!" řekla ségra, protože ty další dvě čmouhy (Remus a Sirius)zastavili a tentokrát udiveně čuměli na nás
Už jsme se otočily, že jako poletíme, ale najednou Sirius řekl:
"No tak holky...přece bychom si nezkazili takový krásný večer...co takhle někam zajít?" řekl a oslnivě se na mě usmál(asi si nás spletl :-))
"Ehm..Siriusi?" zeptala jsem se a cukaly mi koutky
"Copak?"
"Asi sis nás spletl...já jsem Lucy" řekla jsem a se ségrou is Jamesem a Remem jsem vyprskla smíchy.
"Jako nwm, čemu se smějete! Jak si vás nemám splíst?"
"Stačí zavřít oči." řekla Jas a mrkla na mě. Ihned jsem pochopila, o co jí jde
Kluci zavřely oči a my s Jas jsme změnily podobu. Když ty oči otevřeli, prozměnu málem spadli oni(nějakej padací den zas)
Jakoby se nic nestalo, jsem řekla: "Ale Siriusi..vždyť jsme každá úplně jiná." A byla to pravda... já jsem vypadala jako vodní královna(tj. tm.modrá) a Jas zase jako královna noci(tj. Černá). Byly jsme ve svých oblíbených barvách.
Sirius značně zmaten řekl: "Teď už jo."
My jsme si se sestrou pomocí telepatie řekly, že tohle jim stačilo, tak jsme se zase přeměnily zpátky do původní podoby, bez rozloučení jsme obrátily košťata a nechaly jsme tam kluky, kteří se právě zpamatovávaly z toho, co se právě viděli.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kaitlin Kaitlin | Web | 13. ledna 2008 v 10:35 | Reagovat

tý jo, moc pěkná kapitolka..teda, ta scéna na ministerstvu byla opravdu moc pěkná

2 Peggy Peggy | Web | 14. ledna 2008 v 17:45 | Reagovat

hahaha:DDD to je dobrý :DDDD

3 Anduel Anduel | Web | 19. ledna 2008 v 20:31 | Reagovat

to je dokonce výborný!:-)))))))

4 evelis evelis | E-mail | Web | 21. ledna 2008 v 22:33 | Reagovat

bombastický,exploze

5 MarryT MarryT | Web | 2. února 2008 v 13:03 | Reagovat

super!! haha chtěla bych být u toho jak se jim tam přeměňujou

6 tija tija | E-mail | Web | 30. března 2008 v 10:31 | Reagovat

Krása

7 bláňa bláňa | E-mail | Web | 30. října 2008 v 21:03 | Reagovat

bezva to je uplně bomba!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama