12. kapitola- Zjištění

13. ledna 2008 v 16:48 | Lůca |  $Proč zrovna já?$
Tak..jak jsem slíbila Andy, vkládám sem další kapitolu k PROČ ZROVNA JÁ? Všem se moc omlouvám, že mi to tak trvalo, ale jak už jsem se zminovala, měli jsme zrovna ve škole týden, ve kterém se měly uzavírat zmámky. Každopádně jsem ráda, že jste si na ní počkaly a chci ji proto věnovat vám všem bez vyjímky, ať už se vám tahle povídka líbi, či ne!

12. kapitola- Zjištění
Šla jsem tiše za McGonagallkou a přemýšlela o tom, co mi asi tak může chtít. Tohle bude asi vážně zlý...teď tedy nemluvím o mém zdravotním stavu, když Lily říkala, že tu byl i předtím. A krom toho, kvůli mému zdravotnímu stavu by sem určitě nejezdil!
Přišly jsme až ke kamenému chrliči. Profesorka řekla heslo a vyjely jsme až k ředitelně. Zaklepala a s tichým "Dále." jsme vešly dovnitř. Jako pokaždé, když jsem tady, oči mi padly na překrásného fénikse. Peří mu hrálo snad ve všech odstínech červené a oranžové a vlnilo se v lehkém vánku, který pocházel z pootevřeného okna. Jeho oči jako by mě hipnotizovaly a jakoby se mi snažily něco povědět. Snad, že se v nejbližší době něco stane. Ale co (pozn. aut.: odpověd na mou otázku se dostaví zachvíli)? Byl prostě tak nádherný, že se to snad ani nedá popsat. Druhý pohled mi padl na "otce". Stál opřen o stůl z ebenového dřeva a jakoby zarputile pozoroval jemný prach, který dopadá na desku stolu. Nevšiml si, že jsem přišla. Nebo možná všiml, ale každopádně se na mě ani neotočil. Nedokázala jsem se na něj dívat a tak jsem raději od něj odvrátila oči. Zase jsem se podívala na fénikse. Když jsem byla menší, přála jsem si ho. Ale nemohla jsem ho mít. Můj "otec" má alergii. Nebo to alespoň tvrdí.
"Tak..už jsem tu všichni. Prosím slečno, posaďte se." začal Brumbál a povzbudivě se na mě usmál. Sedla jsem si a trochu nejistě jsem úsměv opětovala. Slova se téměř okamžitě ujal můj "otec":
"Tak..nebudeme to zdržovat! Já..nejsem tvůj otec!"
"Jo...to nejsi už dávno." řekla jsem a hořce jsem se ušklíbla
"Takhle to nemyslím..-"
"Překvapilo by mě, kdyby jo!"
"Drzá, jako vždy?"
"Co bych pro tebe neudělala...že, "otče"?
"Mohli by jste odložit rodinné rozhovory na později? Myslím, že by se měla vyřešit jedna závažná věc." řekla najednou McGonagallka
"Ale jistě, paní profesorko...tak copak mi chceš zdělit, "otče"?
"Nejsem a nikdy jsem nebyl tvůj otec!"
"Cvak, blik?"
"Ty si prostě ty svý puberťácký řeči neodpustíš co?"
"Pravdivě? Ne."
"Ale já to myslim vážně! Já nejsem tvůj biologický otec!"
"Bohužel to asi nebude pravda."
"Je to pravda."
"A kdo by jím asi tak mohl být, ty chytrej?"
"Dochází mi trpělivost mladá dámo! Mluv se mnou slušně!"
"A co se stane, když ne? Nařežeš mi?"
"Ne..nemyslím si, že by to byl v tvém věku přiměřený trest."
"Dobře...nech si ty svý civilizovaný kecy. Jaks to myslel, že nejsi můj biologický otec?" zeptala jsem se mírně zmatená
"Nejsem prostě tvůj otec! My jsme tě adoptovali."
Tak tohle jsem nečekala! V téhle chvíli ve mně všechny ty emoce vybuchly.
"A to mi jako říkáš po tolika letech??? Jak jsi to přede mnou mohl tak dlouho tajit???"
"Chtěl jsem ti to říct, ale tvoje biologická matka tvrdila, že to takhle pro tebe bude lepší"
"Nevěřím ti! Nevěřím vám všem!" tyto dvě věty jsem zakřičela a rozzuřená a asi i sklamaná jsem vyběhla z ředitelny.
Doběhla jsem do havraspárské společenky, prolítla ní jako uragán nedbajíc na to, že jsem u vchodu někoho srazila a vlítla jsem do dívčích ložnic (nutno podotknout, že bych se měla vrátit na ošetřovnu). Skácela jsem se na postel.
Na postel si vyskočil Max a začal mi olizova ruku. Už jsem vám řekla, že miluju psi? Vždycky vycítí, že se něco děje a nějakým způsobem vám pomůžou. Stejně, jako teď Max.
Jen jsem si otřela slzy, které mi během té chvíle vyhrkly z očí a vděčně jsem ho pohladila.
O chvíli později někdo zaklepal na dveře. Řekla jsem "Dále." a sledovala otevírající se dveře. Stála v nich Lily.
"Ann? Stalo se něco? Máš zarudlé oči!"
"Ne..vůbec nic Lil...akorát mi právě můj "otec" zdělil, že není můj otec."
"Nechápu."
"Je to jednoduché. Prostě jsem adoptovaná!" řekla jsem pořád ještě naštvaně
"To není možné!"
"Ale je!"
"A proč ti to neřekli dřív?"
"Se jich zeptej..nemám potuchy!"
"To je strašný!"
"Mi povídej!"
"Co budeš dělat?"
"Nic..jsem nakonec ráda, že můj dosavadní "otec" není můj otec!"
"Ann...je mi to líto!"
"To jseš hodná Lil."
"Mám výbornej nápad!"
"Jakej?"
"Pojď si o tom popovídat do kuchyně!"
"No jasně! Jdeme!"
Vyšly jsme společně ze společenky a zamířily ke kuchyni. Sice jsem věděla, kde je a jak se otvírá, ale ještě nikdy jsem v ní nebyla.
Hned jak jsme vešly, shlukla se kolem nás hromada skřítků, čekajíc na naše přání. Lily jim řekla, aby donesly horkou čokoládu a pár cukroví. A ani ne za pět minut jsme měly na takovém menším stolečku stojícím v rohu kuchyně celou konev čokolády a fakt velkou mísu všelijakých sladkostí.
Ještě dlouho po večerce jsme si tam s Lily povídaly o všem možném a nakonec jsme usoudily, že by už přece jenom byl pravý čas jít spát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jasane Jasane | E-mail | Web | 13. ledna 2008 v 18:15 | Reagovat

Super!! Moc se ti to povedlo!!!!

2 Polgara Polgara | Web | 14. ledna 2008 v 12:33 | Reagovat

Takže jsem konečně dočetla tvojí povídku. Děj je pěkný, nic víc mě k tomu nenapadá....achjo, ty komentáře jsou čím ál tím náročnější

3 C.ind.ere.lla C.ind.ere.lla | Web | 15. ledna 2008 v 21:16 | Reagovat

Krásná kapitola, těším se na pokráčko.

4 jita jita | 19. ledna 2008 v 21:44 | Reagovat

Super!! akorát zas budu závislá na dalších kapitolách dokud se nedozvím kdo jsou její rodiče ....................no jestli to nebude na konci tak potom tam bude něco dlašího a já se od toho už neodtrhnu jenom když mi mama zakaže pocitac..................takže jenom Už se nemůžu dočkat newim čeho pokračování, konce prostě cokli co má něco společnýho s toou povidkou(a to jsem nečetla-zatím- ty ostatni)

5 Estel Erunámë Estel Erunámë | Web | 24. ledna 2008 v 19:39 | Reagovat

Heh.. :) Skvělá povídka... :) Moc se mi líbí, už kvůlu Remuskovi... :) Asi to nebude moc originální věta, ale: prostě co nejdřív musíte holky napsat pokráčko... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama